Očima účastníka – když do Jordánska, tak s Omarem. Proč? To se skoro ani nemusí vysvětlovat

Jordánsko je jeho půlvlast. Nikoliv druhá vlast, země, kterou z nějakého důvodu přijal do svého srdce. Je to země, kterou tam díky svému otci už měl. A to je důležité ve smyslu emočním i praktickém. Emočním proto, že majitel CK Hamidi chce svým klientům ukázat Jordánsko tak nejlépe a nejdůkladněji, jak to jen lze. Má tu zemi rád a chce, aby se v ní jeho turisté cítili dobře. Ten praktický důvod je nasnadě – Jordánci vědí, že je jejich. Tedy že to není jen no name člověk z nějaké cestovky. A proto mu jednak vycházejí vstříc a pokud by mezi nimi byl někdo, kdo chce evropskou cestovku oblafnout, na Omara si to nedovolí.

Asi všechno, co za 11 dní lze. Biblický den, kdy se v přeneseném slova smyslu ocitnete na stránkách Bible. Pouštní hrady. Zvláštní pocit, kdy stojíte na místě, které je jen pár desítek kilometrů od Iráku, Sýrie a Saúdské Arábie zároveň a vy máte pro změnu pocit, že jste součástí učebnice zeměpisu, protože to všechno jsou země, o nichž jste dosud slýchali jen v televizním zpravodajství. Potápění v Rudém moři. Zajímavý zážitek, kdy se sprchujete v bungalovu a za skleněnou stěnou sprchy vidíte Mrtvé moře. Canyoning a asi milion schodů – Jordánsko je neuvěřitelně hornatá a kopcovitá země; kdyby si tamější kluci chtěli zahrát kuličky, plácek na ně by hledali dlouho. Wádí Rum – červenou poušť, kde vám večer beduíni uvaří výbornou večeři a vy usínáte v beduínské chatičce a dveřmi vidíte hvězdné nebe bez světelného smogu jakéhokoliv města.

Program je nabitý. Prvních 6 nocí ve dvou hotelích a pak každý den jiný hotel – je to zájezd na kufru. Ale když vám Omar s úsměvem řekne, že zítra snídáte od šesti, protože musíte být ve skalním městě Petra v sedm, aby tam nebylo takové horko a tolik turistů, v duchu trošku pochybujete.

Zapravdu mu dáte odpoledne, kdy se z Petry vracíte – je tam vedro k padnutí a turistů zástupy, ačkoliv Jordánsko je na 10% předcovidové návštěvnosti.

Že v Jordánsku nedostanete vepřo-knedlo-zelo, to ví každý. Ne každý ale asi ví, jak výborné je jordánské jídlo. (Bylo neuvěřitelné, co všechno nám za pár korun uvařili a snesli na stůl v restauraci na úpatí hory Nebó, kam dovedl Mojžíš svůj lid při cestě z Egypta.)

Jdete-li kteroukoliv tržnicí, litujete, že takovou nabídku zeleniny nenajdete v Praze. Jdete-li mnohou tržnicí, trošku si kladete otázku, jak je možné prodávat syrové maso jen tak na pultu, v tom všudypřítomném vedru. Jinak řečeno – hygienické standardy jsou v Jordánsku poněkud jinde, než jsme zvyklí. Ale i v tom Omarova cestovka zdatně kličkuje. Na co si tedy dát opravdu pozor, je sluníčko a dostatek tekutin. Pijte, pijte, pijte. Alkohol vám skoro nikde nenabídnou, ale v tom vedru je to fakt jedno.

Závěr? Rozhodnutí jet do Jordánska je na vás. Každý musí vědět, proč tam chce jet. Pokud se ale rozhodne, jet tam s Omarem a jeho CK HAMIDI je ten nejlepší nápad. Sami poznáte, proč.