Oxyrhynchos: objev papyrů na pískem zavátých skládkách

Při archeologických vykopávkách v Bahnase, na místě, kde kdysi stálo slavné starověké město Oxyrhynchos, objevili dva mladí britští archeologové na přelomu 19. a 20. století velký počet textů psaných na papyru – literární díla, úřední dokumenty i soukromé záznamy. Práce na jejich luštění a zveřejňování trvají dodnes. Proč tento nález vzbudil tak velký ohlas?

• “ Město ostronosé ryby“
• Archeologické vykopávky v Oxyrhynchu
• Poklad na smetišti
• Obsah papyru č. 137
• Závěr

Starověké město Oxyrhynchos (dnešní vesnice Bahnasa) leželo asi 150 km jihozápadně od Káhiry. Mělo zhruba 20 000 obyvatel. Oxyrhynchos znamená v řečtině „ostronosý“. Město odvozovalo svůj název od ryby, kterou uctívalo.

• Znáte historii objevů svitků od Mrtvého moře?

Každoroční záplavy Nilu byly důležité kvůli úrodě. Záplava byla znamením boží přízně, anebo božího hněvu. Mnoho mužů se v Oxyrhynchu jmenovalo Neilos („Nil“) a některé ženy Anabasis („Vzestup“). Přitom však žili asi 15 km od samotného Nilu, na jeho postranním přítoku (dnešní Bahr Júsuf, „Josefův kanál“), jemuž říkali „naše řeka“.

V současné době z něho však turisté najdou jen málo. Zdi, lázně, divadlo, kolonády – to vše zmizelo nebo bylo použito ke stavbě jiných budov. Kdysi to byla metropole 19. hornoegyptského kraje. V roce 917 n. l. se v Oxyrhynchu vyráběly závěsy ze zlatého brokátu pro palác kalifů v Bagdádu. Od 13. století se město začalo zmenšovat a proměňovat ve vesnici. V roce 1798 už tu nebylo nic pozoruhodného (viz Peter Parsons, Dějiny ukryté v písku, Praha 2008, s. 41).

Obrázek č. 1: Pozůstatky antického amfiteátru, do kterého se vešlo přes 10 000 diváků. Zdroj: Photomatom.

V zimě 1893-1894 vedl anglický egyptolog Flinders Petrie vykopávky v egyptském městě Koptos. Těchto vykopávek se zúčastnil Bernard P. Grenfell (1870-1926), čerstvý absolvent Queen’s College v Oxfordu. V roce 1895 se Grenfell do Egypta vrátil a přesvědčil svého přítele a spolužáka Arthura S. Hunta (1871- 1934), aby se připojil k expedici, kterou sponzoroval Egypt Exploration Fund [Egyptský fond vědeckého bádání].

Obrázek č. 2: Nález prvního papyru v Oxyrhynchu. Ilustrace z roku 1920. Zdroj: Colin Waters / Alamy Stock Photo.

Dne 20. prosince 1896 dorazili do Bahnasy. Jejich hlavním cílem byly papyry. Město mělo pověst velkého křesťanského střediska, a proto doufali, že zde naleznou zajímavé raně křesťanské památky. Ráno 11. ledna 1897 začali odkrývat nízký pahorek.

Netrvalo dlouho a objevili papyrus obsahující neznámé Ježíšovy výroky (Logia neboli Výroky Ježíšovy). Později vyšlo najevo, že šlo o apokryfní Tomášovo evangelium. Krátce poté byl objeven fragment Matoušova evangelia.

Následující sezona (1897/1898) byla jedinou mezi lety 1895 a 1908, kterou Grenfell a Hunt nestrávili v Egyptě; rozhodli se zůstat v Anglii a dokončit první svazek The Oxyrhynchus Papyri, který vyšel v dubnu 1898, pouhých jedenáct měsíců od chvíle, kdy do Oxfordu dorazily první bedny s papyry. První svazek díla The Oxyrhynchus Papyri vyšel v roce 1898. V roce 2019 vyšel 84. svazek.

Šestá sezona byla přerušena v prosinci 1906, protože se Grenfell nervově zhroutil. Ale v únoru 1907 už byl znovu u vykopávek. Byla to také sezóna poslední.

Těch šest sezón vydalo 700 krabic papyrů, což se dá odhadnout na 500 000 papyrů a fragmentů, a k tomu množství drobných předmětů denní potřeby – mince, kostky, klíče (železné a bronzové), hřebeny, prsteny, lampy, amulety a další.

Nejbohatším zdrojem papyrů jsou smetiště, hromady odpadků. Ve starověkých vesnicích a městečkách se odpady vyhazovaly po celá staletí na stejná místa, až vyrostla návrší, mnohdy do značné výšky.

Dalším zdrojem zachovaných papyrů byly zříceniny domů a hroby (mumie a sarkofágy). Staří Egypťané dávali totiž do hrobů zemřelým různé předměty, zvláště papyry s náboženskými texty. Často se zbytečné papyry používaly místo vnitřností k vyplnění mumifikovaných zvířat, například krokodýlů.

Víte, starověké pyramidy můžete najít i v Súdánu?

Pravděpodobně v roce 1903 byl v Oxyrhynchu objeven útržek rukopisu, který o mnoho let později vzbudil velký rozruch. Na začátku prosince 2011 se na Twitteru objevil tweet od archeologa a historika Scotta Carrolla: „Více než 100 let je nejstarším známým textem Nového zákona Rylandsův papyrus Teď už to neplatí. Těšte se na další zprávy…“

Rylandsův papyrus má v seznamu novozákonních papyrů má pořadové číslo 52. Obsahuje text z 18. kapitoly Janova evangelia, který popisuje první Ježíšův výslech před Pilátem. Na straně recto (líc) obsahuje část veršů 31 až 33 a na straně verso (rub) část veršů 37-38. Na základě paleografického zkoumání byl datován do let 100-150 n. l.

Toto oznámení na Twitteru zůstalo bez povšimnutí až do února 2012, kdy se americký novozákoník a zakladatel Centra pro studium novozákonních rukopisů Daniel Wallace během debaty s Bartem Ehrmanem, neméně význačným novozákoníkem a textovým kritikem, zmínil o existenci fragmentu Markova evangelia, který jeden uznávaný paleograf datoval do prvního století. Tato informace zaskočila Ehrmana i publikum.

Údajně byl tento fragment součástí soukromé sbírky a zanedlouho měl být publikován. Uplynulo však šest let a k ničemu takovému nedošlo. Wallace nemohl poskytnout více informací, protože se zavázal, že dokud nebude onen rukopis publikován, nic bližšího o něm neprozradí. Poté, co byl fragment zveřejněn, Wallace už nebyl vázán dohodou o mlčenlivosti a omluvil se za svou naivní důvěřivost.

„V debatě s Bartem jsem uvedl, že mám potvrzené, že se určitě jedná o zlomek Markova evangelia z prvního století. Člověk, který, jak jsem pochopil, byl majitelem tohoto rukopisu, mě vyzval, abych to v debatě zmínil, protože mu bylo jasné, že se to bleskově rozšíří. Informace, kterou jsem obdržel a o níž jsem byl ujištěn, že je ověřená, však byla nesprávná. (…) Musím se tedy omluvit především Bartu Ehrmanovi i všem ostatním za to, že jsem o tomto objevu podal zavádějící informace.“

Novozákonní papyrus s pořadovým číslem 137 byl publikován až na jaře 2018 v 83. svazku Oxyrhynchus Papyri. K vydání ho připravili oxfordští papyrologové Daniela Colomo a Dirk Obbink. Podle nich nepochází z 1. století, ale byl napsán v letech 150-250 n. l. Rukopis obsahuje útržky šesti veršů z 1. kapitoly Markova evangelia: verše 7-9 (líc) a verše 16-18 (rub). I když tento papyrus nepochází z 1. století, jak mnozí doufali, vůbec to nezmenšuje jeho význam. Je to pravděpodobně nejstarší opis Markova evangelia.

Obrázek č. 3: P. Oxy. LXXXIII 5345 (novozákonní papyrus č. 137) obsahuje Mark 1:7–9.16–18, měří 4.4 × 4 cm. Zdroj: Wikipedia.

Evangelium podle Marka 1,7-9

7. „[…] u jeho obuvi. 8. Já jsem vás pokřtil vodou, on vás pokřtí svatým Duchem.“ 9. A stalo se v těch dnech […]

16. […] v moři; byli totiž rybáři. 17. A řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ 18. A ihned opustili sítě […]

Kritické vydání řeckého textu Nestle-Aland (28. vyd.; 2012)

7. A hlásal: „Za mnou přichází silnější, než jsem já; nejsem hoden se sklonit a rozvázat řemínek u jeho obuvi. 8. Já jsem vás pokřtil vodou, on vás pokřtí svatým Duchem.“ 9. A stalo se v těch dnech, že přišel Ježíš z Nazaretu v Galileji a byl od Jana v Jordánu pokřtěn.

16. A když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a Ondřeje, Šimonova bratra, jak házejí kruhovou síť v moři; byli totiž rybáři. 17. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ 18. A ihned opustili sítě a následovali ho.

Význačný britský papyrolog Peter Parsons v knize Dějiny ukryté v písku (Praha 2008, s. 63) říká:

„Oxyrhynšská skládka se ukázala být neobyčejně plodná. Od roku 1097, kdy vyšla Logia, vstávají z mrtvých jednotlivé literární a biblické texty a zaplňují titulní stránky novin. Z té samé skládky pocházejí i skromnější senzace: veřejné a soukromé dokumenty všeho druhu, obsáhlý a namátkový vzorek života. (…) Dodnes je ta hora mimořádným pramenem nových a nových textů, které jsou postupně luštěny, publikovány a interpretovány v celkovém kontextu. Tento materiál detailně dokumentuje epochu, která byla ještě před sto lety téměř neznámá: celá tisíciletí helénských civilizací ve stínu pyramid – svět egyptských Řeků.“

Pro Hamidi.cz zpracoval biblista a novozákonní překladatel Pavel Jartym st.

Daniel B. Wallace, „First-Century Mark Fragment Update“.

Elijah Hixson, „Taking Stock of the “First-Century Mark” Saga“.

Peter Parsons, Dějiny ukryté v písku. Antické papyry z římského Egypta, překlad Daniela Feltová, BB/art, Praha 2008