Oxyrhynchos: objev papyrů na pískem zavátých skládkách

Při archeologických vykopávkách v Bahnase, na místě, kde kdysi stálo slavné starověké město Oxyrhynchos, objevili dva mladí britští archeologové na přelomu 19. a 20. století velký počet textů psaných na papyru – literární díla, úřední dokumenty i soukromé záznamy. Práce na jejich luštění a zveřejňování trvají dodnes. Proč tento nález vzbudil tak velký ohlas?

„Město ostronosé ryby“

Starověké město Oxyrhynchos (dnešní vesnice Bahnasa) leželo asi 150 km jihozápadně od Káhiry. Mělo zhruba 20 000 obyvatel. Oxyrhynchos znamená v řečtině „ostronosý“. Město odvozovalo svůj název od ryby, kterou uctívalo.

Obyvatelé Oxyrhynchu žili podle každodenního rytmu záplav


Každoroční záplavy Nilu byly důležité kvůli úrodě. Záplava byla znamením boží přízně, anebo božího hněvu. Mnoho mužů se v Oxyrhynchu jmenovalo Neilos („Nil“) a některé ženy Anabasis („Vzestup“). Přitom však žili asi 15 km od samotného Nilu, na jeho postranním přítoku (dnešní Bahr Júsuf, „Josefův kanál“), jemuž říkali „naše řeka“.


Postupně vše mizelo


V současné době z něho však turisté najdou jen málo. Zdi, lázně, divadlo, kolonády – to vše zmizelo nebo bylo použito ke stavbě jiných budov. Kdysi to byla metropole 19. hornoegyptského kraje. V roce 917 n. l. se v Oxyrhynchu vyráběly závěsy ze zlatého brokátu pro palác kalifů v Bagdádu. Od 13. století se město začalo zmenšovat a proměňovat ve vesnici. V roce 1798 už tu nebylo nic pozoruhodného (viz Peter Parsons, Dějiny ukryté v písku, Praha 2008, s. 41).

Obrázek č. 1: Pozůstatky antického amfiteátru, do kterého se vešlo přes 10 000 diváků. Zdroj: Photomatom.


Archeologické vykopávky v Oxyrhynchu

V zimě 1893-1894 vedl anglický egyptolog Flinders Petrie vykopávky v egyptském městě Koptos. Těchto vykopávek se zúčastnil Bernard P. Grenfell (1870-1926), čerstvý absolvent Queen's College v Oxfordu. V roce 1895 se Grenfell do Egypta vrátil a přesvědčil svého přítele a spolužáka Arthura S. Hunta (1871- 1934), aby se připojil k expedici, kterou sponzoroval Egypt Exploration Fund [Egyptský fond vědeckého bádání].

Obrázek č. 2: Nález prvního papyru v Oxyrhynchu. Ilustrace z roku 1920. Zdroj: Colin Waters / Alamy Stock Photo.


Dne 20. prosince 1896 dorazili do Bahnasy. Jejich hlavním cílem byly papyry. Město mělo pověst velkého křesťanského střediska, a proto doufali, že zde naleznou zajímavé raně křesťanské památky. Ráno 11. ledna 1897 začali odkrývat nízký pahorek.


Netrvalo dlouho a objevili papyrus obsahující neznámé Ježíšovy výroky (Logia neboli Výroky Ježíšovy). Později vyšlo najevo, že šlo o apokryfní Tomášovo evangelium. Krátce poté byl objeven fragment Matoušova evangelia.


Grenfell s Huntem za tři měsíce naplnili papyry 280 krabic

Následující sezona (1897/1898) byla jedinou mezi lety 1895 a 1908, kterou Grenfell a Hunt nestrávili v Egyptě; rozhodli se zůstat v Anglii a dokončit první svazek The Oxyrhynchus Papyri, který vyšel v dubnu 1898, pouhých jedenáct měsíců od chvíle, kdy do Oxfordu dorazily první bedny s papyry. První svazek díla The Oxyrhynchus Papyri vyšel v roce 1898. V roce 2019 vyšel 84. svazek.


Šestá sezona byla přerušena v prosinci 1906, protože se Grenfell nervově zhroutil. Ale v únoru 1907 už byl znovu u vykopávek. Byla to také sezóna poslední.


Těch šest sezón vydalo 700 krabic papyrů, což se dá odhadnout na 500 000 papyrů a fragmentů, a k tomu množství drobných předmětů denní potřeby - mince, kostky, klíče (železné a bronzové), hřebeny, prsteny, lampy, amulety a další.


Poklad na smetišti

Nejbohatším zdrojem papyrů jsou smetiště, hromady odpadků. Ve starověkých vesnicích a městečkách se odpady vyhazovaly po celá staletí na stejná místa, až vyrostla návrší, mnohdy do značné výšky.


Dalším zdrojem zachovaných papyrů byly zříceniny domů a hroby (mumie a sarkofágy). Staří Egypťané dávali totiž do hrobů zemřelým různé předměty, zvláště papyry s náboženskými texty. Často se zbytečné papyry používaly místo vnitřností k vyplnění mumifikovaných zvířat, například krokodýlů.

Twitter započal nové bádání


Pravděpodobně v roce 1903 byl v Oxyrhynchu objeven útržek rukopisu, který o mnoho let později vzbudil velký rozruch. Na začátku prosince 2011 se na Twitteru objevil tweet od archeologa a historika Scotta Carrolla: „Více než 100 let je nejstarším známým textem Nového zákona Rylandsův papyrus Teď už to neplatí. Těšte se na další zprávy…“


Rylandsův papyrus má v seznamu novozákonních papyrů má pořadové číslo 52. Obsahuje text z 18. kapitoly Janova evangelia, který popisuje první Ježíšův výslech před Pilátem. Na straně recto (líc) obsahuje část veršů 31 až 33 a na straně verso (rub) část veršů 37-38. Na základě paleografického zkoumání byl datován do let 100-150 n. l.


Toto oznámení na Twitteru zůstalo bez povšimnutí až do února 2012, kdy se americký novozákoník a zakladatel Centra pro studium novozákonních rukopisů Daniel Wallace během debaty s Bartem Ehrmanem, neméně význačným novozákoníkem a textovým kritikem, zmínil o existenci fragmentu Markova evangelia, který jeden uznávaný paleograf datoval do prvního století. Tato informace zaskočila Ehrmana i publikum.


Údajně byl tento fragment součástí soukromé sbírky a zanedlouho měl být publikován. Uplynulo však šest let a k ničemu takovému nedošlo. Wallace nemohl poskytnout více informací, protože se zavázal, že dokud nebude onen rukopis publikován, nic bližšího o něm neprozradí. Poté, co byl fragment zveřejněn, Wallace už nebyl vázán dohodou o mlčenlivosti a omluvil se za svou naivní důvěřivost.


V debatě s Bartem jsem uvedl, že mám potvrzené, že se určitě jedná o zlomek Markova evangelia z prvního století. Člověk, který, jak jsem pochopil, byl majitelem tohoto rukopisu, mě vyzval, abych to v debatě zmínil, protože mu bylo jasné, že se to bleskově rozšíří. Informace, kterou jsem obdržel a o níž jsem byl ujištěn, že je ověřená, však byla nesprávná. (…) Musím se tedy omluvit především Bartu Ehrmanovi i všem ostatním za to, že jsem o tomto objevu podal zavádějící informace.“


Novozákonní papyrus s pořadovým číslem 137 byl publikován až na jaře 2018 v 83. svazku Oxyrhynchus Papyri. K vydání ho připravili oxfordští papyrologové Daniela Colomo a Dirk Obbink. Podle nich nepochází z 1. století, ale byl napsán v letech 150-250 n. l. Rukopis obsahuje útržky šesti veršů z 1. kapitoly Markova evangelia: verše 7-9 (líc) a verše 16-18 (rub). I když tento papyrus nepochází z 1. století, jak mnozí doufali, vůbec to nezmenšuje jeho význam. Je to pravděpodobně nejstarší opis Markova evangelia.


Obrázek č. 3: P. Oxy. LXXXIII 5345 (novozákonní papyrus č. 137) obsahuje Mark 1:7–9.16–18, měří 4.4 × 4 cm. Zdroj: Wikipedia.

Obsah papyru č. 137 (150-250 n. l.)

Evangelium podle Marka 1,7-9

7. „[…] u jeho obuvi. 8. Já jsem vás pokřtil vodou, on vás pokřtí svatým Duchem.“ 9. A stalo se v těch dnech […]

16. […] v moři; byli totiž rybáři. 17. A řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ 18. A ihned opustili sítě […]


Kritické vydání řeckého textu Nestle-Aland (28. vyd.; 2012)

7. A hlásal: „Za mnou přichází silnější, než jsem já; nejsem hoden se sklonit a rozvázat řemínek u jeho obuvi. 8. Já jsem vás pokřtil vodou, on vás pokřtí svatým Duchem.“ 9. A stalo se v těch dnech, že přišel Ježíš z Nazaretu v Galileji a byl od Jana v Jordánu pokřtěn.

16. A když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a Ondřeje, Šimonova bratra, jak házejí kruhovou síť v moři; byli totiž rybáři. 17. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ 18. A ihned opustili sítě a následovali ho.


Závěr


Význačný britský papyrolog Peter Parsons v knize Dějiny ukryté v písku (Praha 2008, s. 63) říká:

„Oxyrhynšská skládka se ukázala být neobyčejně plodná. Od roku 1097, kdy vyšla Logia, vstávají z mrtvých jednotlivé literární a biblické texty a zaplňují titulní stránky novin. Z té samé skládky pocházejí i skromnější senzace: veřejné a soukromé dokumenty všeho druhu, obsáhlý a namátkový vzorek života. (…) Dodnes je ta hora mimořádným pramenem nových a nových textů, které jsou postupně luštěny, publikovány a interpretovány v celkovém kontextu. Tento materiál detailně dokumentuje epochu, která byla ještě před sto lety téměř neznámá: celá tisíciletí helénských civilizací ve stínu pyramid – svět egyptských Řeků.


Pro Hamidi.cz zpracoval biblista a novozákonní překladatel Pavel Jartym st.


Použité zdroje:

Daniel B. Wallace, „First-Century Mark Fragment Update“.

Elijah Hixson, „Taking Stock of the “First-Century Mark” Saga“.

Peter Parsons, Dějiny ukryté v písku. Antické papyry z římského Egypta, překlad Daniela Feltová, BB/art, Praha 2008

19 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše