Arabská kuchyně a jídla: Poznejte TOP národních jídel

Aktualizováno: před 7 dny

Arabská kuchyně je pestrá, plná vůní, chutí, vždy z čerstvých surovin a velmi zdravá. A není to zdaleka jen kebab nebo falafel. Jaké jsou národní pokrmy arabských zemí?


Sestavili jsme žebříček TOP jídel, které nám chutnají nejvíc. Které byste si dali nejradši vy a které jste už měli možnost ochutnat? Podělte se s ostatními v komentářích.

 

Kibbeh (Libanon)



Trochu provokativně dáváme libanonský národní pokrm "až" na páté místo. Libanonská kuchyně bývá často považována za nejlepší arabskou kuchyni. Je samozřejmě vynikající a možná i nejlepší, ale faktem je, že její popularita přímo souvisí s velikostí komunity Libanonců žijící ve světě, kteří ji proslavili. Libanonská kuchyně patří do rodiny tzv. levantských zemí a je velmi podobná kuchyním Jordánska, Sýrie a Palestiny.


A co je tedy kibbeh? jsou to smažené koule nebo šišky z bulguru a mletého jehněčího nebo někdy kuřecího masa. Podává se tradičně s chlebovými pita plackami, jogurtovým dipem a salátem.


Kuskus (Maroko)



Marocká kuchyně se od té z Levanty poměrně liší. Je to dáno jak odlišnou geografickou polohou tak jinými kuchyněmi, které ji ovlivnily. V Maroku a jeho tradičních jídlech najdete inspiraci berberské, arabské, středomořské a africké kuchyně.


Národním jídlem je jednoznačně kuskus, který se připravuje v tradičních hliněných kónických nádobách zvaných tažín. Spolu s kuskusem se v nich dusí maso, zelenina, bylinky, často také olivy a různé ovoce. Díky tvaru tažínu, jsou jídla v něm připravená krásně šťavnatá a všechny chutě a vůně se dokonale promíchají.


Kibbeh Bil Sanieh (Sýrie)


Syrská kuchyně je velmi podobná té libanonské a její národní pokrm je vlastně zdravější variantou libanonského kibbehu. Není totiž smažený, ale peče se v troubě a připomíná slaný koláč.


Jmenuje se Kibbeh Bil Sanieh a skládá se ze tří vrstev masa a cibule. Horní a spodní vrstva je z mletého masa, bulguru, směsi koření a cibulové pasty. Střední vrstva je z jemně nasekaného masa restovaného s cibulí a pražených piniových oříšků. Takto připravené maso se dá mezi spodní a vrchní vrstvu a peče se po dobu 40-50 minut. Kibbeh Bil Sanieh se podává s jogurtem jako kousky dortu.


Musakhan (Palestina)



Nepleťte si palestinský národní pokrm s řeckou musakou, která se dost odlišuje. Musakhan je chuťově bohaté jídlo z kuřete pečeného s cibulí, škumpy, nového koření, šafránu a smažených piniových oříšků podávané na chlebových plackách muhammar.


Kromě Palestiny je populární i v sousedním Izraeli, především u arabské menšiny a syrských drúzů.


Mansaf (Jordánsko)


Jordánský národní pokrm mansaf to u nás vyhrává díky své propracovanosti a také rituálům spojených s jeho podáváním a konzumací. Je to opravdu slavnostní jídlo, jak se na národní pokrm sluší a patří. Připravuje se ze skopového masa (někdy se nahrazuje kuřecím), které se vaří spolu s cibulí, česnekem a bobkovým listem v omáčce, jejíž základ tvoří sušený jogurt z kozího mléka zvaný džamíd.

Hotový mansaf se podává na velkém tácu s vařenou rýží, tenkými chlebovými plackami, dochucuje se kořenící směsí baharat, praženými mandlemi, piniovými oříšky a zelenou petrželkou. V Jordánsku je tradiční součástí slavnostní tabule při svatbách, narozeninách, Svátku oběti a podobných příležitostech.

Konzumuje se tradičně ve stoje a všichni strávníci jedí ze společného tácu. Muži jí pravou rukou a ženy lžící.


Recept na mansaf částečně vychází z původní beduínské stravy, ale rýže a džamíd se začaly používat až v průběhu dvacátého století. Pověst mansafu jako jordánského národního jídla tak vznikla až za vlády Hášimovců z potřeby vybudovat specifickou identitu mladého státu.


Zerb (beduínská kuchyně)



Zerb je tradiční beduínský pokrm a moje nejoblíbenější jídlo arabské kuchyně. Je to vlastně takové podzemní barbecue. Do drátěného koše se dá jehněčí, skopové a kuřecí maso, brambory, cibule a další zelenina. Ten se pak spustí do jámy v zemi, na jejímž dně jsou rozžhavené uhlíky, přikopí se a dokonale utemuje hlínou a pískem. Takhle se nechá 2 - 3 hodiny grilovat, dusit, udit a vařit zároveň a výsledkem je dokonalá chuťová bomba v podobě křehkého a šťavnatého masa a zeleniny.


Tuto lahůdku si můžete vychutnat třeba v poušti Wádí Rum na našich zájezdech do Jordánska.


Shuwa (Omán)



Ománská kuchyně si obvykle vystačí s několika surovinami. Jejich umným mísením však může vzniknout nespočet dobrot, tak vynikajících a pro nás zvláštních, že na ně nedokážete zapomenout.


Shuwa je v Ománu sváteční pokrm. Jde o kozí nebo jehněčí maso pečené velmi dlouho v podzemní peci. Díky tomu je při konzumaci neuvěřitelně jemné. Před samotnou tepelnou úpravou je ale třeba ho řádně okořenit a přidat k němu vybrané bylinky, nesmí chybět česnek a olej.


K masu se pak často servíruje rýže basmati s troškou citrónové šťávy, špetkou skořice a zázvoru, s cibulí a šafránem.


Saltah (Jemen)


Jemenská kuchyně vychází z tradiční arabské, ale můžeme si v ní všimnout vlivů kuchyně indické a turecké. Pokud někdy ochutnáte nějakou tu klasickou jemenskou pochoutku, pravděpodobně se setkáte s nejpoužívanější směsí koření hawaij, složenou z anýzu, fenyklu, zázvoru a kardamomu.


Saltah býval pokrm chudých vařený ze zbytků potravin, které věnovala bohatší vrstva. V severní části Jemenu se s ním setkáte častěji než kdekoli jinde. Servíruje se zpravidla k obědu. Jeho základem je guláš (maraq), následuje pěna z rostlinky zvané pískavice řecké seno a zapomenout se nesmí na směs koření sahawiq (česnek, chilli papričky, rajčata a vybrané rozemleté bylinky).


Saltah se obvykle podává s plochým chlebem (khubz mulawah), strávníci ho používají k nabírání pokrmu.


Masgouf (Irák)


Irácká kuchyně je typická tím, že na rozdíl od tradiční arabské používá o něco méně koření. I tak si ale pochutnáte a zakusíte nádech exotiky. Ačkoli tím pravděpodobně nejrozšířenějším pokrmem v Iráku je kebab, představíme vám tu pokrm zvaný masgouf.


Masgouf je ryba marinovaná se solí, s olivovým olejem a tamarindem, který se dodnes v některých částech světa užívá jako léčivo (např. k tišení horeček). Nejčastěji jde o sladkovodního kapra, i proto se hodně jí hlavně ve městech podél řeky Tigris.


Běžné je i vynechání marinády (pokud je ryba čerstvá), následuje jen osolení ryby a pečení na otevřeném ohni. Díky soli vzniká nezaměnitelná křupavá krusta a zážitek je skutečně delikátní.


Falafel (Univerzální street food jídlo)


Původ falafelu, oblíbeného pokrmu na Blízkém východě, není jasný. Jedl se už totiž ve starověkém Egyptě.


Falafel jsou kuličky z rozdrcené cizrny nebo zelených fazolí. Cizrna neboli římský hrách je luštěnina, která má vysoký obsah vlákniny. K ochucení falafelu se používá koriandr, římský kmín, česnek a čerstvá petržel. Všechno se smíchá a smaží několik minut na oleji.


Nejčastěji se falafel podává v pita chlebu s humusem, jehož hlavní složkou je sezamová pasta nazývaná tahini. Oválná placka se rozřízne a naplní jako kapsa samými chutnými ingrediencemi.


Biryani (Pakistán)


Biryani je tradiční jídlo oblíbené arabské části populace v Pákistánu a Indii, které pravděpodobně pochází z Persie. Je to jemně kořeněný masitý nebo zeleninový pokrm s rýží basmati. Tato rýže s aromatickou vůní se pěstuje v Indii a Pákistánu na úpatí Himálají.


Biryani bylo původně jídlem pro vyšší společenské vrstvy. V upravené, vegetariánské podobě se pak rozšířilo i mezi obyčejným lidem. V tradičních receptech se používá co nejvíce původních surovin, například kokosové a kozí mléko, máslo ghí, koriandr, kurkuma, badyán, chilli, zázvor, kari listy, fenykl, římský kmín, kardamom.


Dobrou chuť všem.

472 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše